Cesta příkazů a výhrůžek se zdá někdy snazší...

Mou nejoblíbenější rubrikou různých lifestylových časopisů jsou zcela jednoznačně fejetony; zatímco samotné časopisy časem končí v koši, fejetony mám pečlivě schované a k některým se ráda vracím.
Jako třeba k fejetonu "Bubáci v našem bytě", napsaný Leošem Kyšou a Lídou Hamplovou, zveřejněný v časopise "Žena a život" z 10. května 2012.

... znám bohužel nemálo lidí, kteří by tohle z dítěte prostě vymlátili. Tahle výchova dětí jako psů — potrestat, pochválit, zakázat, seřezat — mě děsí. Vidím takové děti jako silně frustrované bytosti, ve kterých to jednou bouchne.

Taková výchova děsí i mě. Děti sice nemám a v dohledné době nejspíš ani mít nebudu, ale na podstatě věci a názoru to nic nemění.
Tenhle přístup navíc mnozí aplikují i ve vztahu. To mě děsí taky. Ano, jsou situace, kdy by bylo mnohem snadnější vynadat, začít vyčítat atd., a jindy zase pochválit jak poslušného pejska.

Někdy je těžké to tak skutečně nepraktikovat. Projevit pochopení, vzít situaci s nadhledem a případně i s humorem, nevyčítat a v klidu vše probrat, co a proč ano a co ne. Ale snažím se a stojí to za to. Odměnou je spokojený a vyrovnaný muž po mém boku, který ví, že nebude peskován kvůli každé kravině, že se nemusí strachovat kvůli každé blbosti, a má v tomhle směru stejný přístup, a pohodový vztah.

Prostě a jednoduše:
Cesta příkazů a výhrůžek se zdá někdy snazší. Hrát si a bavit se je sice náročnější, ale nakonec mnohem prospěšnější. Ve výchově i v manželství.

K tomu už není co dodat :-)
Snad jen to, že — mějte se rádi a zkuste být hravější, vyplatí se to :-)